<- Náš postoj lze tedy shrnout do několika slov: nyní, když Evropa „francouzizuje“ svou strategickou a průmyslovou politiku, musí Francie „evropeizovat“ svou hospodářskou a rozpočtovou politiku. Pokud nikdy neexistoval francouzský ekonomický exceptionalismus, nyní působí proti ekonomickým zájmům země: připusťme, že naši sousedé mohou sloužit jako příklad, ať už jde o řešení problému zhoršeného stavu veřejných financí, jako v Portugalsku, nebo o renovaci sociálního modelu, jako v Dánsku.

Na základě srovnání nejnovějších výzkumných prací a osvědčených postupů našich evropských partnerů si tento dokument klade za cíl otevřít cestu k přechodu naší země od ekonomiky dohánějící ztrátu k ekonomice inovací a tím užitečně přispět k veřejné ekonomické debatě. Koneckonců, i když je příliš pozdě na to, abychom byli v čele, není příliš pozdě na to, abychom jednali.

Dvacet let varování

Závěry jsou známy od přelomu let 2000, který byl zahájen přechodem na euro a vstupem Číny do WTO. To neznamená, že Francie není nebo si nemyslí, že je v krizi již dlouho před tímto obdobím...

Francie...

i když je stále sedmou světovou velmocí, její HDP na obyvatele klesl z 12. na 25. místo. Aby se vrátila na toto místo, které nyní zaujímá Rakousko, musela by zvýšit svůj HDP o 30 %;
v žebříčku 27 zemí Evropské unie zaujímá 25. místo, pokud jde o veřejný deficit, veřejný dluh a úroveň povinných odvodů, a 23. místo z 27, pokud jde o úroveň spokojenosti s veřejnými službami;
její produktivita práce od roku 2019 poklesla o téměř 3,5 bodu, zatímco v letech 2011 až 2019 vzrostla o 0,5 až 0,6 % ročně. Kdyby se vyvíjelo stejně jako v minulosti, bylo by dnes francouzské HDP o 5,5 bodu vyšší, než je ve skutečnosti.
Ještě závažnější pro budoucnost je, že navzdory vyšším výdajům v těchto oblastech je Francie jednou z zemí Evropské unie, kde se kombinují slabé výsledky vzdělávacího systému a nízká úroveň kvalifikace dospělých (obrázek 1).

datawrapper.dwcdn.net/zGP1b/4/ ->

Figure 1 – Score des pays européens aux enquêtes PIAAC et TIMSS

^{datawrapper.dwcdn.net}

<- ... Abychom mohli uvažovat o řešeních současné ekonomické situace, musíme pochopit, proč se naší zemi za dvacet let nepodařilo provést reformy...

Teoretická odbočka... myšlenky, zájmy a instituce

Existuje mnoho způsobů a stejně tak mnoho teorií, jak vysvětlit důvody politického rozhodnutí nebo ekonomického jevu (nebo jejich absence)... se zde rozhodujeme pro jednoduchost a stanovujeme tři hlavní oblasti, které na sebe vzájemně působí:

Myšlenky, které omezují možnosti daného jednání. Zejména se jedná o myšlenky většiny, o nichž lze v demokracii předpokládat, že jsou více uplatňovány, a myšlenky politických, ekonomických, kulturních a intelektuálních osobností, které mohou ovlivňovat veřejnou debatu.
Zájmy, nebo spíše vnímání Francouzů, zejména podniků, výhod a nevýhod, které plynou z jejich ekonomické situace ve stávajícím stavu.
Instituce, které určují, co je možné a co není možné udělat, v závislosti na tom, zda je výkonná moc (prezident a/nebo vláda) v souladu s legislativou (parlamentem) a s ostatními veřejnými aktéry, kteří mohou usnadnit nebo brzdit akční program (evropské orgány, územní samosprávy, sociální partneři, zástupci občanské společnosti atd.).

Při použití na ekonomickou situaci Francie za posledních dvacet let poskytuje tento jednoduchý analytický rámec užitečné, i když ne definitivní, vysvětlení obtížnosti francouzských reforem.

Myšlenky. Francouzská ekonomická debata zůstává ovlivněna tradicí založenou na reflexu podporujícím centralizované a normativní opatření, výzvě k zásahu státu do ekonomické sféry a korporativistické logice. Zároveň vychází z přetrvávající představy, že ekonomický svět je výrazem boje mezi různými aktéry, a nikoli logiky spolupráce. To se například v průběhu let 2000 a 2010 projevilo neochotou provádět tolik systémových reforem nebo se tolik otevírat konkurenci jako jiné evropské země. ->

<- Zájmy. Část Francouzů nadále vnímá svůj ekonomický zájem v zachování ochranného modelu založeného na přerozdělování, stabilitě příjmů a předvídatelnosti životní dráhy. Vysoký podíl vlastníků nemovitostí, relativně levný přístup k veřejným službám (zdravotnictví, školství, doprava) a vysoký podíl důchodců a státních zaměstnanců přispívají k udržení poptávky po ochraně spíše než po změnách... až do té míry, že tvoří politickou většinu. I ty nejskromnější reformy nebo pokusy o snížení veřejných výdajů tak narážejí na odpor. Hnutí žlutých vest to jasně ukázalo: vedle politických faktorů byl zrychlený růst ekologických daní vnímán nikoli jako kolektivní investice do energetické transformace, ale jako nemožný úkol.

Instituce. Evropská hospodářská integrace, která se plně rozvinula v 90. a 2000. letech, umožnila Francii těžit z měnové stability eurozóny, rozšíření jejího hospodářského prostoru o jednotný trh a přístupu k financování za mírné náklady díky úrokovým sazbám vázaným na německé sazby. To naopak vedlo k tomu, že se naše země ocitla v jakési „anestetické komatu“... Devalvace z 70. a 80. let již neexistují, ale nyní jsou to trhy a věřitelé, kteří tahají za nitky, jako tomu bylo v Řecku nebo Portugalsku na počátku roku 2010. Francie se nakonec odlišuje modelem sociální demokracie, v němž stát garantuje zdroje sociálního systému, jehož náklady (téměř 800 miliard eur, tj. dvě pětiny veřejných výdajů) jsou stanovovány na základě rovného zastoupení sociálních partnerů.

Zjednodušeně řečeno: poválečná francouzská preference krátkého pracovního života, dlouhého důchodu, velkého rozdělení bohatství a rozšíření působnosti veřejné moci z důvodu univerzální ochrany odpovídala jak hlavním bodům veřejné debaty, tak postojům všech politických stran. Ale tento stav již neplatí: došlo k obratu. ->

<- Dva roky pro převrat

Aplikace tohoto jednoduchého teoretického paradigmatu nám umožňuje předpokládat francouzský, či dokonce evropský obrat, jehož přesné datum nelze určit, ale který se mohl odehrát mezi vypuknutím ruské agrese na Ukrajině v únoru 2022 a zvolením Donalda J. Trumpa v listopadu 2024 – pandemie Covid v roce 2020 se počítá jako předzvěst.

Myšlenky: „Nový evropský konsensus“

Evropský projekt byl postaven na konsensu ztělesněném Bruselem, který se soustředil na harmonizaci norem na jedné straně a volnou soutěž na straně druhé. Tento konsensus již neexistuje: válka na Ukrajině, ekonomická stagnace a geopolitický tlak tento model narušily. Svědčí o tom Draghiho zpráva a její vliv na evropskou veřejnou debatu.

Není zde třeba podrobně se vracet k této práci, která byla široce komentována a oceněna a která je v souladu s francouzským postojem... Stačí konstatovat, že jejím výchozím bodem (který lze shrnout takto: „Evropa zaostává za Spojenými státy“) i její doporučení („Evropa musí masivně investovat, mimo jiné prostřednictvím emise nových dluhopisů“; „politika hospodářské soutěže musí být revidována“; „Evropa si musí vytvořit mezinárodní hospodářskou strategii a přestat být v některých kritických oblastech závislá na vnějších mocnostech“; „Evropa se musí více angažovat v otázkách obrany“), v zásadě odpovídají historickým postojům Francie; na druhé straně, že tato práce nyní slouží jako kompas pro předsednictví Evropské komise a Evropské rady... ->

Sensitive content Clicca per aprire/chiudere

Sensitive content Clicca per aprire/chiudere

Sensitive content Clicca per aprire/chiudere

Sensitive content Clicca per aprire/chiudere

Sensitive content Clicca per aprire/chiudere

Sensitive content Clicca per aprire/chiudere

Sensitive content Clicca per aprire/chiudere